úterý 25. července 2017

Červencový Shakespeare

Při prohlížení goodreads jsem narazila na zajímavou skupinu - My čteme - a i když jsem na této síti nikdy nebyla moc aktivní, co se týče nějaké komunikace a komunity, tohle mě vážně zaujalo. Skupina, kdy si každý měsíc odhlasujete jednu klasickou knihu, kterou pak čtete - vzhledem k mému dlouhodobému zájmu o čtení takových knih pro mě něco skutečně ideálního.

Narazila jsem na to právě včas, abych zjistila, že společným čtením na červenec je Sen noci svatojánské. I když jsem se tu ještě nerozepisovala o mé vztahu k Shakespearovi (na to snad také jednou dojde), upřímně, komedie jsem nikdy nevyhledávala. Na druhou stranu, zrovna Sen jsem už četla, na nižším gymplu v rámci povinné četby, a věděla jsem, že už tehdy, kdy jsem měla problém s tragédiemi, mě oslovil. Nehledě na to, že zrovna Sen si vzal v jednom díle Zeměplochy na paškál i Pratchett a já dostala ještě větší chuť si to přečíst. Pak už stačilo jen zajít do knihovny, s trochou úsilí objevit vydání s překladem od Hilského a pustit se do toho.

Nechci tu rozebírat děj ani postavy ani všechny ty otravné věci, co patří do čtenářských deníků a maturitních rozborů. Mnohem víc bych tu chtěla psát o Snu i o Shakespearovi. O tom, jak se mi četl - i když jako pokaždé mi zabral jen jedno odpoledne - a co z něho vlastně mám.

Víte, když se podívám nazpět na to, jak jsme se o tomto velikánovi učili ve škole, mám takový divný pocit. Prostě z té školní výuky jsem si odnesla pocit, že to musel být někdo úžasný, chytrý, velmi vzdělaný, nějaká obdoba vysokoškolského profesora. Něco z toho platí určitě i tak, ale ten celkový dojem člověka, který píše jen vážně, zcela úctyhodný muž, poněkud přetrval. Pravda, v té době jsem už něco od něj četla, ale některé věci jsem tolik nevnímala a ve starších překladech - protože mi nikdo neporadil Hilského - se ani příliš neorientovala. Pochytila jsem hlavní zápletku, ale příliš si nevychutnala tu krásu. 

Krásu. A občasnou úchylnost, podivné vtipy, neskutečná krása jazyka, která se nějakým zázrakem neztratila ani v překladu. Slovní hříčky, další úchylnosti. To vše skýtá i Sen - a vlastně i další Shakespearovy hry, některá má něčeho méně, jiná o něco více. Ale celkově to v mém pohledu vyznívá tak, jako kdybychom Shakespeara jako osobu možná brali až moc vážně.

Protože kromě Snu jsem se v tomto měsíci pustila i do Sonetů, které jsem předtím ještě nikdy nečetla a chyběly mi do sbírky (komedie, tragédie, historické hry, poezie aneb členění díla). Měla jsem je půjčené také v překladu od Hilském, jen ve dvojjazyčném vydání a s dlouhými vysvětlivkami pod každým sonetem. Občas to bylo zajímavé - tady máte jeden delší, takhle se to liší, ale celkově? 

Četlo se to nádherně. Obdivuji Hilského. Obdivuji Shakespeara. Pro Sonety, pro Sen, pro mé oblíbené historické hry. Pro slovní hříčky, pro skryté vtipy, u kterých se smějete dvakrát - jednou pro vtip samý, podruhé pak proto, že si představujete vaší bývalou češtinářku, jak se snaží vysvětlit takový dvojsmysl. 

Baví mě to. Protože v očích některých vyučujících je Shakespeara taková modla, kterou musíte dopodrobna znát. Všechny ty životopisné informace, k tomu s vážnou tváří vydržet čtení o tom, že to snad byl homosexuál a považovat to za největší skandál, který jste kdy slyšeli. 

Přijde mi to šílené. Protože není to snad jedno? Mluvit vážně o něčem, co se hrálo jen tak, co se muselo líbit, jinak to nekončilo hezky (jak vám o něco později prozradí v hodinách angličtiny, protože alžbětinské divadlo). 

Nechci sem dávat ani žádné ukázky, protože pro ty u Shakespeara není nikam daleko. A třeba na goodreads jsou i v angličtině - nemusíte rozumět, jen je zkuste číst. Vážně to zní nádherně. 

Co vy a Shakespeare? Jak vážně ho berete? A máte rádi knihy, kde vám někdo všechno do puntíku rozebere, jak to máte vnímat a co to znamená? A byli jste ve Stratfordu nad Avonou? 

Facebook / Instagram / Goodreads

6 komentářů:

  1. Moc pěkný článek. Co já a Shakespeare, to asi víš, cpu to všude a všem, mám pocit. Zrovna dneska večer mě čeká Král Jan, musím se přiznat, že trošku prokrastinuju tím, že čtu blogy a ne jeho. :D

    Od Shakespeara jsem toho četla hodně - už před tím, než jsem se pustila do DÍLA od Hilského. Párkrát jsem přečetla Romea a Julii, Hamleta, právě Sen noci svatojánské a taky Kupce benátského. No a některé sonety znám. Momentálně jsem na tom tak, že mám přečtené všechny komedie (a vlastně si je i docela pamatuji) a zbývá mi několik historických her. Beru to totiž postupně.

    Shakespeare se čte dobře. Nebo bychom spíš měli říkat Hilský, protože ten ho přeložil úžasně. A kdybys někdy slyšela, jak o něm mluví! Já mám pana Hilského moc ráda, už jsem byla na několika jeho besedách a párkrát s ním mluvila i v soukromí a mám podpis a tak. Je strašně charismatický a dovede nádherně vyprávět právě o renesanci, divadle, Shakespearových hrách...

    Hmm.. ve Stratfordu jsem byla teď v červnu. Pěkný to tam bylo, jen moc vedro. Ale mají tam dobrý bagety. :D

    Willi byl homosexuál? :D A já myslela, že se tvrdí jen to, že žádnou ze svých her nenapsal... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :)

      Já byla na jedné besedě od Hilského - a mám dvě podepsané knihy (měla bych tři, ale letos mi nevyšel Svět knihy :D).

      Jinak v tom čtení jsem trochu pozadu - prostě spíš čtu něco znovu, než něco nového - ale jednou bych to chtěla přečíst všechno, vážně.
      Já tam byla v prosinci. Co bych dala za teplo. :D

      Údajně ano, protože sonety. :D

      Vymazat
  2. Úplně ti rozumím. Překlady pana Hilského jsou skvělé a z jeho přednášek na youtube jsem se dozvěděla o WS, anglickém divadle a vůbec historii té doby víc, než za roky ve škole.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě teď vyděsilo, když jsem dělala sestře seznam maturitní četby (příliš nečte), že tam u Shakespeara mají nějaké šíleně staré vydání. Existují už ty boží nové překlady, ale ne, tam jim stejně vnucují ty staré. (Ještě že jsem maturovala jinde. :D)

      Vymazat
  3. Jsem moc ráda, že projekt společného čtení Tě zaujal... A Tvůj článek je skvostný, píšeš fakt báječně, vždycky si u Tvého blogu příjemně odpočinu a pokochám se. Já tedy čtu Sen v jiném překladu, než pana Hilského, a byť to není špatné, není to prostě to "ono". V budoucnu si ho budu chtít určitě přečíst znovu, a právě v překladu pana H. Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, moc mě to těší. :) A snad se brzy dostanu i k článku o Tulákovi po hvězdách. Já jsem vůbec ráda, že takový projekt existuje, protože ty knihy jsou skvělé a člověka to vždy poněkud nakopne. :)

      Vymazat