čtvrtek 31. srpna 2017

Když se zatouláte po hvězdách

Čas běží jako splašený a já se nějakým způsobem ocitla v situaci, kdy píšu už o druhé knize, kterou jsem přečetla v rámci skupiny My čteme. (Pokud vám to uniklo, je to skupina, která se zajímá především o čtení klasické literatury, jež si na goodreads na následující měsíc vždy odhlasuje jednu knihu z nabídky.)

I když jsem pro srpen hlasovala pro Pan Theodor Mundstock - protože jsem se školou byla na představení ústeckého Činoheráku, které zpracovávalo tento titul a bylo poněkud... děsivé a velmi silné - vyhrál to Tulák po hvězdách. Nepatřím mezi osoby, kterým by to vadilo - spíše naopak, je občas fajn si přečíst něco, co nemáte ve svém vlastním to-read seznamu - a tak jsem se do knihy vcelku ráda pustila.

Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou příšerně krutí.

U klasiky se mi často stává, že vím, co je předmětem děje. Občas znám i konec, nebo alespoň znám život autora, nějaké ty podrobnosti, které češtinářkám připadají jako něco, co nutně musíte znát, i když je to k ničemu. Jenže tentokrát to nebyl takový případ. Upřímně, já ani nevím, jestli jsme Jacka Londona v hodinách literatury brali. Jistě, slyšela jsem někde název knihy a dokázala bych k tomu přiřadit i autora, ale o čem to vlastně má být? O čem budu číst? Kdy a kde se to odehrává? To jsou otázky, na které by vám můj mozek před samotným čtením nedokázal odpověď.

Občas je fajn skočit do neznáma. A v tomto případě se mi to i vyplatilo. Nicméně, pokud to chcete vědět, je to především neobyčejný příběh. Přišlo mi, že je vcelku jedno, jak se jmenuje hlavní hrdina, nebo kde se to odehrává, co stojí v pozadí a líně si hraje svůj díl příběhu. Nebylo to podstatné a postavy to sami přiznávají, protože čas a prostor jsou tam skutečně velmi relativní pojmy. Nebojte se ale žádné moderny ani formálních pokusů o nějakou novou formu. Je to román, jeden z těch, co dokazují, že i v zajímavé formě mohou být zcela normální věty.

Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít.

Kromě toho za těch pár stran - není to dlouhé - toho mnoho získáte. Víte, není to filozofické v tom smyslu, že by se vám to někdo snažil vtlačit, vnutit. Nikdo vám nepodsouvá jeden určitý názor, nenutí ho do vás. Jen ho ukazuje, prezentuje. Je to přehlídka myšlenkového směru, ale není to nic šíleného. Pravděpodobně jste o tom už někde slyšeli, nebo alespoň o části, ale tady vám autor ukazuje, jak by to snad mohlo vypadat úplně. Když něco dotáhnete do konce, oddělíte duši od těla, a pak se jen tak touláte po hvězdách. Cestujete, ale nemusíte se zvednout, a přeci žijete, cítíte, prožíváte.

Má to své poselství, ale upřímně ho tu vážně nechci rozebírat. Zkazila bych vám vaše vlastní čtení, vaši vlastní možnost to poznat, postupně se do toho nechat zatáhnout a přemýšlet o tom, i když knihu odložíte. I proto je tento článek tak krátký. Má říci pouze jedno - je to dobré, dostalo mě to a ohromilo jako něco, co už dlouho ne. Přečtěte si to, nebude toho litovat. Vážně ne.

Už jste se toulali po hvězdách? Nebo ještě ne? A co vy a čtenářské skupiny? Zapojujete se? Nebo se raději držíte stranou?

Facebook / Instagram / Goodreads

4 komentáře:

  1. Tulák po hvězdách je jedna z těch knížek, u nichž nevím, jestli do nich jít, nebo ne. Někteří ji mají rádi a líbila se, jiným zase ne. Tak co si vybrat, že jo. Hádám, že se k němu někdy dostanu, ale nechám to na náhodě asi. :)

    Jinak už jsem se do čtenářské skupiny dlouho nezapojila. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za zkoušku člověk nic nedá. Ale občas je dobré to nechat na nějaký okamžik, kdy se to nabízí skoro samo, to je zase moje zkušenost s jinými knihami. :)

      To bys ale mohla napravit! :D

      Vymazat
  2. To je tak nádherný článek <3 Moc díky! :)
    Jinak i mě klub občas dožene přečíst si něco, do čeho bych se sama asi nepustila. A třeba takový Stařec a moře, to by byla škoda, byl to pro mě krásný čtenářský i lidský zážitek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Já díky za každoměsíční inspiraci. :)
      Stařec a moře je skvělá kniha. Hemingwaye mám hodně ráda. Teď doufám v příznivý los na říjen, protože nevím, jestli bych chtěla číst znovu Frankensteina (v březnu jsem ho četla v originále), naproti tomu Mistra a Markétku si chci už nějakou dobu přečíst a ne a ne se k tomu dostat... Tak uvidím, jak dopadne anketa. :D

      Vymazat