neděle 19. listopadu 2017

Fyzikální čtení #3

Třetí fyzikální čtení je trochu neobvyklé. Tedy alespoň pro mě. Obsahuje totiž dvě knihy, které jsou určeny buď mladším čtenářům, či těm, kteří se o fyziky nikdy příliš nezajímali. Dva krásné přehledy fyziky (a případně i dalších věd) nasáčkované do dvou kratších knih. Nebojte se žádných záludností a prostě jen objevujte krásu vědy!

Fyzika - 50 myšlenek, které musíte znát
Tuhle edici možná znáte - krátké knihy, vždy jeden obor, který vám někdo stručně představí. Ukáže nejdůležitější myšlenky, zákony, poznatky. Takhle jsem četla už Matematiku, kterou mám i doma - naproti tomu jsem si Fyziku půjčila v knihovně. Autorkou je Joanne Baker, což mi jinak, přiznávám se, nic neříká. Tedy trochu změna, když jinak čtete většinou autory, které už nějak v tomto oboru poznáte. 
Upřímně, Matematika se mi líbila. Je to zajímavé, poučné, jednoduché, stručné. Doplněné časovými souvislostmi, občas krátké životopisy vědců. Fyzika v tomto nebyla jiná - jedná se o přehlednou knížku, máte tam obrázky, citáty, přehledy... Neztratíte se v tom. Stylem psaní je to skutečně i pro někoho, kdo o fyzice neví nic. V jedné knize má přehledně shrnutou prakticky celou středoškolskou fyziku a pár věcí navíc k tomu (paradoxně se ve školách moc nedostanete k tomu, co je ale jinak nejvíc propagované - temná hmota, teorie strun a jiné). Tady toho máte hafo. K tomu přidejte absenci vzorečků a i fakt, že vás nikdo nebude nutit k počítání, máte na pohled dokonalou knihu.
Na druhou stranu, já z ní byla docela zklamaná. Nepřišla mi moc čtivá. Autorka se občas s jedním tématem opakovala několikrát za sebou, což není moc příjemné. Příležitostně mi přišlo, že natahovala, něco tam prostě musela šoupnout. Něco bylo dost jednoduché, něco ne - což o to, ano, Maxwellovy rovnice považujeme za něco, co musíme znát, ale u téhle knihy je to pak otázkou. Možná by mi tohle ale neštvalo tak moc, kdyby tam nebyly pravopisné chyby. A chyby v překladu. To, že někdo místo "velký hadronový urychlovač" použil "velký hadronový kolider" dlouho nepochopím. Když už, tak srážeč. Občas mi tam neseděla i slova v normálních větách, trochu krkolomné vyjádření a tak podobně. Pokud na tom ale netrváte a potřebujete nějaký jednoduchý přehled, čtení tohohle vám rozhodně neublíží. Pokud se ve fyzice vyznáte, řeknu to takhle - stejně to už všechno víte. 

Tajemství objevů
Tuhle knihu jsem splašila jako odměnu za správné vyplnění jednoho kvízu od ČEZu. Kvíz sám o sobě náročný, zaměřený na všechny typy elektráren, které v naší republice potkáte, na poznatky z fyziky i techniky... Trochu paradox, když pak vyhrajete encyklopedii, která je časově zařazena někdy na základní školu. Na druhou stranu, to jediné, co z této knihy od Jacka Challonera dělá knihu pro mladší, je velká míra barevných ilustrací, citátů a zajímavostí. 
Obsahově je to ale upřímně trochu jiná liga - kromě fyziky se probírá i biologií a chemií. Jde časově po velkých objevech a přibližuje slavné - i méně slavné - osobnosti, které za těmito objevy stály. A jak stojí na titulce - nudné úseky zásadně přeskakuje. Stejně tak matematiku, třebaže nelze nepochybovat, že k mnohým objevům ve velké míře přispěla i tato přírodní věda. Na druhou stranu, pokud pominete to, že ne každý chce číst publikaci, která hýří barvami a obrázky, máte před sebou knihu, která před vás položí základní kameny vašeho středoškolského studia a hromadu zajímavostí k tomu. Osobně se mí vážně líbilo, jak to bylo chronologicky zpracované - najednou získáte mnohem lepší představu o tom, kolik se toho vaši předci na školách učit nemuseli, protože se o tom jednoduše ani nevědělo. A kolik nových skvělých věcí přinesla poslední desetiletí! 
A pokud se mohu ještě vrátit k tomu údajně doporučenému věku - kdyby mi to dal někdo, když jsem byla mladší, asi bych měla spoustu otázek o věcech, které jsou tam zmíněné jen tak mezi řečí. (Paradoxně jsem tam našla dvě zmínky o metodách, které jsem se učila zrovna den před čtením na jeden můj volitelný předmět o studiu památek a archeologických nálezů.) Pokud jste ale starší, třeba vás přivedou na věci, které si už snáze dohledáte - nebo taky ne. 
Pro koho tedy tahle kniha je? Pokud máte mladšího sourozence či jiné zvídavé dítě, určitě nic nezkazíte, jen se možná připravte na záplavu otázek. Ale i pokud jste starší a chcete jen něco jednoduchého, obrázkového a přeci něco, co vás nějakým způsobem poučí - tohle je to pravé pro vás. A oproti výše zmíněné knize je to takové nepochybně zábavnější. 

Co vy a knihy o fyzice? A máte rádi přehledy? Nebo dáváte přednost souvislému textu před kratšími kapitolami? A jaký je váš oblíbený fyzikální pokus?

neděle 12. listopadu 2017

Příliš velká epsilon #3

Asi se mi stane takovým dobrým zvykem psát článek do této rubriky každé tři týdny. Článek, který má na rozdíl od jiných na tomto blogu, hned tři štítky, fotky z instagramu a pro většinu čtenářů je takový nezáživný, protože se příliš nedotýká knih. Ale co už. Pořád existuje nenulová šance, že si někdo bude chtít počíst o dalších třech týdnech na vysoké

Zní to strašně, ale už to tak vypadá - mám polovinu semestru za sebou. Sice máme třináct týdnů, ale bylo mi sděleno, že ten poslední je stejně takový navíc. (A je až po Vánocích, tak co byste čekali.) Tento smutný fakt s sebou přinesl pár nových, dosud nezažitých věcí. Například jsme psali první velký test z matematické analýzy. Výsledky ještě netuším a vím jen o nějakých drobných chybách, tak doufám v nějaký slušný výsledek. Ve středu pak píšeme test z mechaniky - zápočtový, první ze dvou. Takže jsem tento víkend strávila s mechanikou, kterou si můžete představit jako matiku, kterou se naučíte ve druháku, s jinými písmenky, která využívá úplně ty základní zákonitosti... A najednou jako zázrakem můžete vypočítat všechno. (Pokud vám to jde, samozřejmě.)

Ale nechci, aby to znělo tak, že si stěžuji. Nestěžuji si. Protože je to pořád skvělé a úžasné. Jistě, náročné - a co není? - ale baví mě to. Mám fůru matiky, o kterém jsem si nemyslela, že mě bude bavit až tak. Mám fyziku, ale k tomu všemu mám i takové věci, které byste na jaderce čekali. Základy radiační ochrany jsou třeba super - trochu neobvyklé svým podáním - ale neskutečně zajímavé. Navíc náš přednášející odmítá genderovou hyperkorektnost a zásadně nevaruje před ošklivými obrázky. Tedy takovými, kde vidíte, co vám může způsobit záření. Pak mám ještě předmět, který se zabývá zkoumáním památek. Sice je v nekřesťanský čas a kvůli němu se ve středu dostávám na kolej šíleně pozdě, ale když vám to přednášející předává s naprostým zápalem a přehledem. Co se kterou metodou zkoumalo, na co se přišlo... Vůbec nelituji, že kvůli tomu budu mít o jednu zkoušku víc (protože je to volitelný předmět se zkouškou, kam chodíme ve třech lidech). Když jsem u těch zkoušek - dozvěděla jsem se, že dělení na matematiky A a B se letos bude měnit. Respektive, loni to bylo jednoduché - pokud se člověk u zkoušky dostal až k ústní, měl áčkovou variantu. Letos? Kdo ví. Máme se to dozvědět na konci listopadu.

Kromě přednášek a cvičení ale čas ve škole trávím i jindy. Třeba na Novosemestrální party, což byla přednáška o gravitačních vlnách - a neskutečně skvělá. Hned další týden se pak konala Noc na jaderce, kde jsem také byla na přednášce - jenže všudypřítomné balónky mě pak dohnaly k tomu, že jsem odešla dřív. Nemám ráda balónky, víte. Spíš z nich mám hrůzu. (Ale jinak to bylo fajn. Vážně. Jen jsem zase byla za asociála, což ale není nic, na co bych nebyla zvyklá.)

Nicméně, můj život není jen o škole, i když to k tomu nemá daleko. Co jiného dělám? Čtu. Aktuálně třeba pátý díl Harryho Pottera v němčině. A pak se chystám na Cestu okolo světa za 80 dní. V angličtině. Rezignovala jsem ale na představu, že bych si některé nedávno vyšlé knihy, koupila sama, abych si je přečetla ještě před Vánoci. Místo toho jsem je zařadila na vánoční seznam a snad je objevím pod stromečkem. Trochu mě to mrzí, protože jsem se na takovou Sílu a A zrodí se píseň dost těšila, ale co se dá dělat. Určitě si ale udělám radost Ziburou, na toho bych čekat nezvládla. 

A taky koukám na seriály. Poslední dobou hodně na Simpsonovi, ale dokoukala jsem třeba Boj o těžkou vodu, o kterém jsem také napsala článek. A minulý týden jsem během cesty na kolej koukla na první díl Gunpowder (aneb další minisérie od BBC...). Uvidíte tam Jona Sněha, brutalitu tehdejší doby a Mycrofta, který si zase hraje na britskou vládu. (BBC recykluje herce, známe to.) Druhý díl jsem ještě neviděla, protože jsem tento víkend zůstávala na koleji, ale snad příští víkend... A pak o něm třeba i něco napíšu. 

Mimochodem, ještě jsem jela do Temelína. Byla jsem tam už potřetí, ale dostala jsem se do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla. Třeba v meziskladu vyhořelého paliva. A na stanici osobní dozimetrické kontroly. Přiznávám, připadala jsem si tam trochu blbě - byla jsem tam jediná prvačka, ale jednalo se o něco naprosto zajímavého. (I když se přiznám, že práce v Temelíně mě nějak moc neláká.

A teď... Nějakým způsobem je už skoro polovina listopadu, je brzy tma a dneska už někde napadl sníh. Trochu mě děsí, jak ten čas rychle utíká, zvlášť když mám ustavičný pocit, že nic nestíhám a věčně se jen učím (což je ale asi to, s čím na vysoké musíte počítat). Trochu mě uklidňuje, že pojedu domů už ve čtvrtek a v nejbližší době by mě neměl čekat žádný velký test (protože malé testy mě čekají každé úterý). Takže se těším na to, že bych si mohla upéct müsli tyčinky a možná i pečený čaj. Trochu si odpočinout - i když se stále učit - ale trochu zaměstnat i ruce. (A číst!)

Jak si užíváte podzimu vy? Co aktuálně čtete? A budete si k Vánocům přát knihy? A pečete? 

pátek 3. listopadu 2017

Měsíční čtení #Říjen

Přišel podzim - nádherný čas plný barevného listí a hrnku teplého čaje. Osobně mám tuto roční dobu ráda - je ještě teplo, ale ne už tak strašné jako v létě, zbožňuji podzimní lesy i to, že se můžu jen tak zachumlat do deky s knížkou. I když - abych byla upřímná - toho posledního se mi tentokrát moc nedostávalo. 

Už během září jsem toho přečetla méně - oproti létu - nicméně i tak se jednalo o obstojný počet. Jenže pak přišla škola a učení a večery, kdy místo čtení počítáte, nebo jdete rovnou do postele. Ale upřímně - nelituji toho. Rozhodnutí jít na jaderku asi nikdy nebudu litovat, i když je to náročné. Ale baví mě to a co víc si můžu přát, že? 

Ale - co jsem vlastně četla? Tak zaprvé, splnila jsem svou krásnou výzvu - přečíst jednu knihu v němčině a jednu v angličtině. I když uznávám, s tou anglickou jsem se dopustila malého podvodu. Harry Potter and the Methods of Rationality si totiž zároveň počítám do září i do října. Proč? Protože toto úctyhodné dílo má téměř dva tisíce stran. Jinak se ale jedná o fanfikci - tedy ne knihu v pravém slova smyslu, ale to je takový malý nepodstatný detail - nicméně o strašně skvělou. Ostatně, zasloužila si i vlastní článek, a tak si o ní toho můžete přečíst o něco více. 

I němčina byla potterovská - zakotvila jsem u čtvrtého dílu, Harry Potter und der Feuerkelch. Jazyk je už náročnější - ale protože právě čtu díl pátý, vím, že se to ještě trochu posune. Nicméně, zvládám to, za což jsem ráda. Šíleně mě to baví a občas se mi stávají zajímavé situace - když jsem jela posledně na kolej, kluk sedící přes uličku si vytáhl druhý díl (v češtině), dnes v sedadlech přes uličky seděly dvě německé děti, každé se svým Potterem. A věřte, v němčině jsou i ty první díly slušné bichle. Pátý díl má ve vydání, které mám označené na goodreads, zhruba tisíc stran. Mimochodem, Rita Holoubková je v němčině otravnější než v češtině a angličtině dohromady. A Voldemort je šíleně creepy. 

Četla jsem ale i v češtině. Pohnula jsem dokonce i se Zeměplochou, na kterou mi v září nezbyl čas, a přečetla Carpe Jugulum. Další kniha o čarodějkách, která obsahuje uraženou Bábi, trochu víc čarodějek, než byste čekali, a partu upírů. A pokud jen trochu znáte Pratchetta, tak víte, že kniha o upírech musí být prostě šíleně skvělá. A vtipná. A šílená. 

Jako poslední - ve výčtu, ne v pořadí, jakém jsem to četla, upřímně - přichází Plamen v temnotě, pokračování Jiskry v popelu. Abych byla upřímná - Jiskra v popelu byla pro mě ta nejslabších ze tří fantasy YA sérií od Hostu, které se mi alespoň trochu zamlouvaly navzdory tomu YA. Nicméně tahle kniha mi ukázala, jak moc vás může vysoká deformovat ve čtení. Normálně bych tuhle knihu asi nesnášela a už vůbec neuvažovala o pořízení dalších dílů. Bylo to šíleně rychlé a komplikované. Žádné popisy, nic si nemůžete vychutnat, náznak milostného trojúhelníku, dějový zvrat, o kterém dopředu víte, jak se vyřeší, hlavní hrdinku chcete zastřelit a záporné postavy jsou tak špatně napsané, že je ani nemáte rádi ani je nenávidíte. Když jsem to ale četla večer, po celém dni ve škole a všech těch příkladech... Asi bych pobrala něco složitějšího a pořád jsem si uvědomovala, že tohle není dokonalé, ale stačilo to. Navíc jsem to vzhledem k nedostatku času četla mnohem déle, než by u mne bylo běžné, a tak se to ani nezdálo tak rychlé. 

Co se týče těch dalších dvou sérií - tak se jedná o Kostičas a Havraní kruhy. Síla a A zrodí se píseň už snad dokonce i vyšly, ale řekla jsem si, že bych si je nemusela pořizovat do té doby, co mám rozečtené stále něco dalšího a na koleji mám další knihy k přečtení. Přinejhorším je prostě dostanu až pod stromeček a přečtu je později. 

Takže za říjen jen čtyři knihy. Na druhou stranu, vzhledem k mému programu mimo to není až tak hrozné. Hodně času jsem strávila ve škole, byla v Drážďanech, na Velké pardubické, na Noci vědců... Poznala jsem spoustu nových lidí. A přečetla i skvělé příběhy. No, není to definice skvělého měsíce?

Co vy a říjen? Jak se vám četlo? Jaký je váš oblíbený čaj? A deka? :)