sobota 9. prosince 2017

Čtení noční, předvánoční

Stala se mi taková nemilá věc. Tedy ne nemilá, jen zvláštní, protože se mi nějak jinak nestává. Má drahá Vlasta mě nominovala do tagu. Shodou okolností do podzimního a to tak trochu v předvečer první adventní neděle. Nicméně jsem holka šikovná (možná), a tak jsem si řekla, proč ne - stačí to přece nějak převést do času Vánoc. A vlastně zimy obecně, když vezmeme v úvahu, že ne všechny Vánoce jsou krásně bílé. Tak tedy jeden článek o milých knihách, které se hodí do zimy - a o tom, co mi k tomu zimnímu čtení dělá radost.

1. Sníh se třpytí pod mrazivým sluncem, vločky tančí ve vzduchu - všude modrá a bílá. Kterou obálku ti připomene?
Winter is coming! Pravda, Hra o trůny se neodehrává v zimě. K té dojde až v páté knize, po několika tisících stránkách. Ale prostě - ta obálka! Přiznávám, ty novější, které na vás koukají i na plakátech v metru, vypadají možná o něco lépe, ale já mám svoji krásnou sadu doma necelý rok a prostě ji nedám. Navíc si zahrávám s myšlenkou si to celé přečíst znovu v angličtině - snad abych byla lépe připravena, až vyjde šestý díl, protože čekání na překlad prostě nepřežiju.


2. Podzim s sebou přinesl svetry a zima přidala další vrstvu. Která kniha je ta pravá, aby tě zahřála i v zimě?
Každý má nejradši jiný díl Harryho Pottera. Pro mě je ten nejkouzelnější Vězeň z Azkabanu. Třetí knihu prostě miluji - obsahuje ještě dětskou nevinnost, ale o něco temnější zápletku, neuvěřitelné množství milovaného Snapea a žádného Voldemorta. Je to pro mě takový svetr paní Weasleyové - kouzelný příběh, Poberty a celou tu božskou atmosféru kouzelnického světa. 


3. Blíží se Vánoce - čas dávání dárků, jež jiným vykouzlí úsměvy na tváři. Jakou knihu bys nejraději dala všem, aby jim také vykouzlila dobrou náladu?
Knihy často k Vánocům nedávám. S výjimkou přítele, samozřejmě, kde vím, co má na poličce a co mu ještě chybí. A také nejsem dobrá na vtipné knihy - většinou mě najdete odbornou, depresivní, nebo prostě jen dlouhou knihou. A přiznejme to, většina lidí dlouhé knihy nečte. V nedávné době - tak nedávné, že jsem ještě nestačila napsat recenzi - se mi ale dostala do ruky kniha krátká a zároveň vtipná. Hádáte dobře, třetí kniha od Zibury - Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. Čtení vtipné jako autor sám, plné neobyčejných příběhů a těžko uvěřitelných historek. Ale něco, co vás rozesměje, pobaví a třeba i poučí (zvlášť když autor letos přidal poznámky pod čarou). 

4. Naše oblíbené příběhy jsou plné úžasných postav a neuvěřitelných míst. S jakou postavou a v jakém světě bys nejraději slavila Vánoce?
Mě se někdo ještě ptá? (Ano, já, když jsem si ty otázky upravovala, velmi chytré, že.) Samozřejmě, že v Bradavicích. Užívat si atmosféru hradu, mít tolik jídla!, mít k dispozici obří knihovnu, nepočítaně krbů, koulovat se na pozemcích, obdivovat vyzdobenou Velkou síň... A s kým to všechno? Upřímně, fiktivní postavy mě v tomto případě tolik nevzrušují (zvlášť když jsou mé všechny oblíbené mrtvé), takže určitě s mou drahou polovičkou, Vlastou a jejím Modrým - oni můžou dělat cokoliv, co by je mohlo bavit, a my s Vlastou můžeme jít číst (i když jak ty dva dny znám, skončí v té knihovně s námi).

5. Zima je i ve znamení zkoušek a závěrečných zúčtování. Zkouškové či pololetí klepe na dveře - která naučná kniha je tvá oblíbená?
Poslední dobou přemýšlím, kdo vymyslel zkouškové po Vánocích. Ale co už nadělám, že ano. Nicméně, co se týče naučné literatury - asi víte, že ji čtu ráda - ne tolik, jak bych si přála, ale čtu. A má oblíbená? Těžký boj, ale nakonec volím Stručnou historii času. Abych se přiznala, byla to první kniha, kdy jsem konečně pochopila spin - a která zároveň byla neuvěřitelně zábavná a ráda ji doporučuji na potkání. (A není to tak složité, jak se zdá!)



6. Červená se line záře, dřevo v krbu plápolá... Která kniha je ta pravá ke čtení u krbu?
Přiznám se, i když máme doma krb, už dlouho jsem si u něj nečetla. Ale když už, je to skvělé. Můžu si nahřívat záda jako naše kočky a číst si pěkně v pohodlí. A kniha, která se k tomu bezesporu hodí, je Poslední přání - první zaklínačské povídky. Obecně mám povídky ze světa Zaklínače šíleně ráda - postupné seznamování se světem, s Geraltem i čarodějkami. Je to dobrodružné, ale ještě ne tolik krvavé. Dojemné i zábavné, slušné i vyloženě neslušné. Pravda, pokud nebudete u toho krbu sami, můžete vypadat trochu vtipně, ale co už. Za dobrou knihu to stojí.

7. Nejen knihami je knihomol živ. Co si ke čtení dáš dobrého?
Obecně zimní čas přežívám na pečeném čaji, který si doma dělám sama (jinak bych se svou spotřebou nedoplatila) - je to šíleně sladké a ještě pak můžu sníst ovoce. Ideální kombinace. A k tomu? Preferuji cukroví nebo granátové jablko - kupodivu mě baví ho i loupat, i když pak občas vypadám jako sériový vrah. Po cukroví tak sice nevypadám, ale vzhledem k tomu, že si to své oblíbené musím sama upéct, je to občas nepraktické. (Ale dnes se mi ty sněhové rohlíčky vážně povedly!)

A jak vypadá vaše zimní čtení? Upřímně nerada někoho nominuji, ale pokud chcete vyplnit tento tag u sebe na blogu, klidně tak učiňte (a nárokuji si pouze uvedení jako zdroje O:)). A jak se máte? Sněží u vás? A pečete cukroví? 

sobota 2. prosince 2017

Měsíční čtení #Listopad

Další měsíc semestru, další ukázka toho, jak mám málo času. Nestíhám číst, nestíhám psát, facebooková stránka zeje prázdnotou. Fakt, že na ni jedna kamarádka, dá-li se tak říci, z vyššího ročníku upozorňuje kdekoho, nepomáhá. Navíc jsem věčně v rozpoložení, kdy si přijdu šíleně nesvá - zná mě hodně lidí. To by bylo v pohodě, jenže já si ve většině případů ani nevybavím jejich jména. Prostě nic. Moje paměť na to nestačí a já si přijdu šíleně blbě. Základku i střední jsem prožila jako nevýrazná introvertka, která znala víc lidí, než naopak. Vysoká tenhle životní styl lehce vyvrací a mě to upřímně lehce děsí.

To byla jen taková lehká úleva mých pocitů, omlouvám se za ni.

Co jsem ale četla v listopadu? Zůstala jsem u stejného počtu jako v říjnu - u čtyř knih. Ne příliš úctyhodné číslo, ale nestěžuji si. Čtení není o počtu a já si prostě čas z klobouku jen tak nevykouzlím.

Ke své radosti jsem úspěšně splnila svou jazykovou výzvu. V němčině jsem ze čtvrtého dílu Pottera přímo pokračovala na Harry Potter und der Orden des Phönix. Ta má, jen tak mimochodem, v němčině okolo tisíce stran. Lehkou úlevou je, že pátý díl je nejdelší. Teď už mě čekají jen o něco kratší šestka se sedmičkou. K samotnému čtení - Umbridgeová je v němčině ještě nesnesitelnější, Harry je stále stejný debil a proč sakra musel umřít Sirius.

V angličtině jsem se věnovala autorovi, kterého jsem nečetla ani v češtině. Přečetla jsem totiž svou první verneovku v životě. Around the World in Eighty Days mi dělala příjemnou společnost a já po přečtení vážně litovala, že jsem se k těmto knihám nedostala dříve.
(V jakémkoliv jazyce.) Bylo to zábavné a dobrodružné. Taky dost vtipné, abych byla upřímná. Napínavé - i když se přiznám, věděla jsem, proč to stihnou. To je lehká nevýhoda toho, když takovou knihu čtete v pozdějším věku. Věřím, že v určité fázi mého dětství by mě to šíleně překvapilo a oslnilo. No co už. Někdy musíte něco přečíst později, abyste to svým dětem dali včas, no ne?

"Why, you are a man of heart!"
"Sometimes," replied Phileas Fogg, quietly. "When I have the time."

Zbylé dvě knihy se týkají fyziky. Víceméně. První z nich byla Tajemství objevů, kterou jsem už představila ve fyzikálním čtení. Nicméně se nejedná o knihu složitou - je to ve skutečnosti spíše dětská encyklopedie, která se navíc nedotýká pouze fyziky - ale i biologie, chemie a techniky. Odkrývá malé záhady, přeskakuje nudné věci a zaměřuje se na to, co potkáváme každý den, i když třeba přímo netušíme proč. Ukazuje slavné vědce, díky kterým máme tak krásný - a vyspělý - svět. Navíc je to barevné a obrázkové a člověk si u toho krásně odpočine. 

To se ale nedá říct o druhé knize, která na své představení ve fyzikálním čtení teprve čeká. Nový kvantový vesmír je něco úplně jiného než Tajemství objevů. Pár let stará kniha (ve smyslu toho, že v době napsání ještě nebyl například objevem Higgsův boson) vám odkryje krásy a záludnosti kvantovou fyziky. A i když je velmi názorná, obsahuje nespočet obrázků a citátů od Feynmana, je to prostě náročnější. Na druhou stranu, poodkryje vám to nejen principy a nudnou fyziku, ale i to, jaké reálné výsledky to má. Co díky těm složitým fyzikálním experimentům a teoriím můžete potkat, co se zlepšilo, co tu předtím nebylo. Abstraktní pojmy fyziky vám to dá do souvislosti s tím, co až tak neznámé není - nejpozději pak v poslední kapitole, která se zabývá sci-fi literaturou. 

A co budu číst v prosinci? Už mám rozečteného nového Ziburu, na kterého jsem se těšila a pořídila si ho prakticky hned při první příležitosti. Kromě toho se chystám na šestého Pottera v němčině. S angličtinou si nejsem příliš jistá - sice se chci pustit do A Song of Ice and Fire (= Hra o trůny), ale vzhledem k rozsahu a náročnosti knih jsem se tomu chtěla věnovat až po dočtení Pottera, kdy v němčině přejdu zpátky na něco kratšího a nenáročnějšího - i když také netuším co vlastně. Možná tedy v angličtině skončím na nějaké knize ze světa Doctor Who, případně na nějaké klasické literatuře. 

Kromě toho? Ráda bych si přečetla další Zeměplochu, také něco o matematice - pokud nepočítám skripta, samozřejmě.  Jistě, člověk míní a škola si dělá, co chce, ale doufat mohu. A když tak to prostě přečtu v lednu. Nebo po zkouškovém. 

Jak se četlo v listopadu vám? Snažíte se, abyste měli různorodou četbu, nebo to moc neřešíte? Těšíte se na Vánoce? A plánujete se o prázdninách učit?