neděle 27. srpna 2017

Berlín 17

Naše první zahraniční dovolená. Vážně, můj vztah s přítelem pokročil tak daleko, že jsme spolu jeli na něco, co se skutečně dá nazvat dovolenou. Někam, kde jsme jen sami dva, máme před sebou pár dní a plno plánů. Už dříve jsme si sepsali seznam míst, kam bychom chtěli někdy jet - je dlouhý, vážně. A nějak jsme se shodli, že bychom poprvé mohli do Berlína. Není to daleko, dopravní spojení vyhovující a věděli jsme, co všechno bychom tam chtěli dělat a vidět. Prostě ideální kombinace.

Na cestu jsme se vydali v neděli. Dopoledne tři hodiny ve vlaku, kdy jsme poznali, že německé vagony EC vážně nejsou nic moc. A nechápali, jak někdo může nadávat na ty české. Ale sedli jsme si a četli - přítel také rád čte, i když ne vždy na to má čas. Takové příjemné, i když já četla Chlapce v pruhovaném pyžamu. Když jsem postupovala ve čtení, zjistila jsem, že to nebyl vážně dobrý nápad. Protože poté, co jsme se ubytovali - u jedné milé paní aneb Airbnb - vydali jsme se na další cestu. Do Sachsenhausenu. Jo, první den a my lezli do koncentráku. Ale upřímně - čekala jsem něco jako Osvětim. Obrovský prostor, co si projdete, ale jinak nic. Spletla jsem se. Částečně. Zaprvé, Sachsenhausen je také obrovský - R., co nebyl v Osvětimi, mi nevěřil, že mohlo být ještě něco většího - ale na rozdíl od Osvětimi máte všude expozice. Když vejdete do zachovalých baráků, jsou tam panely a neuvěřitelné množství informací. Texty, fotografie, kresby, zaznamenané výpovědi, vzpomínky... Připomnělo mi to Terezín, ale mnohem interaktivnější a obsáhlejší. Procházeli jsme tedy místem - v jedné části byly vzpomínky českého studenta, který se tam dostal po 17. listopadu (jeden z důvodů, proč jsem vůbec do Sachsenhausenu chtěla), v jiné narazili na Josefa Čapka, o kterém jsem netušila, že se ocitl i v tomto táboře. Nicméně, byl tam příběh, jak se tam dobrovolně nabídl na transport do Bergen-Belsenu. Už se blížil konec války, nemohlo to být zlé - bohužel, propukla tam epidemie skvrnitého tyfu a on tam zemřel (podobně jako Anna Franková, mimochodem).




Pondělí byl šíleně dlouhý den. Ráno jsme vyrazili do Bundestagu, kde jsme měli zarezervovaný vstup do kupole. Po bezpečnostní prohlídce a krátké cestě jsme se skutečně ocitli nahoře, odkud byl krásný výhled. Bohužel, docela tam foukalo, byla zima a já zjistila, že jsem si asi měla vzít s sebou bundu. No co, po zastávce u Braniborské brány jsme se vydali na Alexanderplatz, do Primarku. Sehnala jsem pěknou bundu, a pak vesele pokračovala dál - po náměstí okolo Berlínské katedrály, pak k Nové synagoze, Checkpoint Charlie, Topografie des Terrors - muzeum na místě, kde stávalo velitelství gestapa. A kousek vedle vedla později Berlínská zeď. Výprava na hřbitov, kde jsou pohřbeni bratři Grimmové a Gustav Kirchhof. A Pamětní kostel císaře Viléma, který je zakonzervován ve stavu, v jakém se ocitl po bombardování. Nakonec jsme se prošli Tiergarten - obrovským parkem před Braniborskou bránou - a vydali se domů. Celkově jsme ušli asi dvacet kilometrů (prostě dovolená, chápete).





Na úterý jsme měli naplánovaný Museuminsel. Je to ostrov, u kterého si ani moc nevšimnete, že je to ostrov, kde najdete plno krásných muzeí. S exponáty, o kterých se učíte v hodinách dějepisu - Nefertiti, Ištařina brána, plno soch... Navštívili jsme Staré a Nové muzeum, ale upřímně, ke konci druhého muzea jsem už začala protestovat. Respektive, mé zdraví. A když jsme viděli frontu k Pergamonmuseum (kde sídlí zmíněná Ištařina brána), vzdali jsme to. A já mazala do postele - poté, co jsem splašila havraspárskou deku. Ale bylo tam krásně a jednou bych tam chtěla znovu. 




Ve středu jsme se trochu prospali, změnili plány a vyrazili do Zoo. Navíc se udělalo hezky, tak jsme si řekli proč ne. Upřímně řečeno, berlínská zoo je vážně pěkná. Jediné, co mi na ní vadilo, byl počet lidí - navíc často neukázněných a neohleduplných. Ale viděli jsme pandy, které sice měly snad největší výběh, ale stejně jen seděly a jedly bambus. Pokud se pohnuly, tak pro bambus, který byl o kousek dál. Po zoo jsme se pak vydali do obchůdku Rittersport - na který mě nalákalo video na Facebooku, že si tam můžete vytvořit vlastní čokoládu. To jsme nakonec nevyužili, protože se dostavila únava a my nechtěli čekat půl hodiny. Místo toho jsme se spokojili s jejich i tak šíleně velkým výběrem. (A já odolala pokušení koupit pytel s dvěma kily čokolády. Sestra a mamka zase drží dietu, to bych jim udělat nemohla.)





Čtvrtek patřil Wannsee a Postupimi, což není přímo v Berlíně. Dojedete tam sice městskou dopravou, ale zabere vám to dvě hodiny. Nicméně, ve Wannsee je vila, kde se konala konference, které předsedal Heydrich a kde se řešilo konečné řešení židovské otázky. A vzhledem k tomu, že jsme s přítelem byli na představení ústeckého činoheráku, kde tuto konferenci přehráli (podle dochovaných záznamů), byla to taková nutnost. Akorát nás vyděsilo, že ta vila byla vážně pěkná. K tomu, co se tam probíralo, mnohem více seděla temnota jeviště. V Postupimi to už bylo veselejší. Tam se sice konala také jedna konference, ale až ta poválečná. (Bohužel, Cecilienhof je aktuálně z části zakryt lešením.) Nicméně, i tak jsme se nemohli vynadívat - v Postupimi se totiž nacházíte několik různých zámečků a parky a zahrady, které je obklopují, jsou skutečně nádherné. Pokud zavítáte někdy do Berlína, tak tam prostě musíte. Je to nutnost.




V pátek jsme se už vraceli - a nestihli tím vše, co jsme si původně plánovali, ale nevadí. I tak to bylo pěkné a zajímavé. Třeba jsme také poprvé spali pouze s jednou dekou - i když spíme na dvojlůžku, obyčejně máme dvě - a zjistili, že to není nijak špatné. Ale také jsme objevili, že Praha je vážně krásná a občas Češi nadávají na věci zcela zbytečně. Třeba městská doprava v Berlíně je taková zvláštní - metro a vlaky se vám kříží, obojí jezdí nad zemí i pod zemí, jednotlivé linky se tváří docela beze smyslu. Hlášení věčně tiché, vozy ne zrovna líbivé. Prostě už jsem jela metrem v Praze, Berlíně i Londýně, ale Prahu mám stále nejradši. A i když i tam občas nadávám na cyklisty, oproti Berlínu je to pohodička - tam sice máte pruhy pro cyklisty, ale velká část to stejně ignoruje, jezdí po chodnících a jak je jen napadne. Kromě toho, že o chození vpravo nikdo neslyšel - ani jsem si dřív neuvědomila, jak moc to automaticky dělám a jak je to bezva. 

Z Berlína jako celku nejsem moc unešená, ale některé věci jako samostatné celky jsou strašně krásné. Ale to, co leželo mezi nimi, mě už příliš nezaujalo. A prostě, doma je doma. Ceňme si toho, jak to máme krásné a nestěžujme si. 


Pokud byste se chtěli podívat na více fotek, můžete zde.

Byli jste v Berlíně? Co se vám líbilo? A máte rádi muzea? A zoo? Co vy a koncentrační tábory? Byli jste letos někde v zahraničí? 

6 komentářů:

  1. Skvělý report! Berlín je jedním z míst, kde jsem byla, ale moc z toho nebylo. Tedy, byli jsme tam v září s Modrého spolužáky na výstavě vlaků a pak se trochu prošli po městě, ale ani jsem s sebou neměla foťák a celkově mám pocit, že jsem vlastně Berlín neviděla. Takže se tam taky chceme vypravit. A mám pocit, že všechny ty památky, o nichž píšeš, že jste navštívili, bych taky chtěla vidět. Modrý se do koncentráků moc nehrne, ale já bych tyhle věci chtěla vidět, víc o tom vědět.. a tak. A taky bych chtěla do Bundestagu a na tu televizní věž. Na tu vysokou. Ale to je jisté, že tam půjdu sama. :D :)

    Já a koncentrační tábory.. taková vtipně položená otázka. :D Ale jinak jsem byla akorát v Terezíně, když tam jeli Srbové, co k nám na gympl přijeli na výměnu. Chtěla bych do Osvětimi, ale trochu mě to děsí. Navíc, ten Sachsenhausen je asi reálnější vzhledem k tomu, že do Berlína bych se ráda vydala. Ale byla jsem v několika pracovních táborech, třeba v Příbrami.. to je taky docela síla.

    Jinak, letos jsme s Modrým byli na krátkém výletě v Drážďanech. Na dovolené jezdíme po Česku, loni jsme byli na Mácháči a na Lipně, letos na Moravě. Co bude příští rok, to se uvidí, třeba dáme i to zahraničí. Ale dost možná třeba nějaké Slovensko nebo tak. Uvidíme.

    Měj se krásně a díky za fotky a článek... už mlčím! :D

    PS: Jak se ti líbil Chlapec v pruhovaném pyžamu? Viděla jsi film? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na věž jsme nešli. Protože oba nemusíme výšky. I v tom Bundestagu jsem se raději nedívala moc dolů. :D

      To já byla ještě v podzemní továrně Rabštejn, kousek od Děčína. Taky dost silné, ale není to koncentrák. Jinak, já bych ještě chtěla do Dachau. A pak možná nějaký vyhlazovací na východě Polska, ale tam ani nevím, v jakém jsou vlastně stavu.

      Mně teď rodiče doporučovali, jestli bychom příští rok nechtěli na Šumavu, kde teď byli oni, že je tam šíleně pěkně a tak. My teda uvidíme, zatím to byl příští rok předběžně Londýn, kde R. ještě nebyl (na rozdíl ode mě, ehm :D).

      Chlapec se mi líbil, i když mi Bruno lezl trochu na nervy. Ale bylo to vážně silné, zvlášť když jsem tušila, jak to asi skončí. A film jsem neviděla (já a filmy... radši knihu :D).

      Měj se taky krásně! A snad se příště v Ústí nemineme. :D

      Vymazat
    2. Předběžně Londýn máme taky. :D Akorát se nemůžeme rozhodnout, jak bychom se tam vydali - autobus no way, vlak by asi byl dost drahý a autem.. kdo by řídil vlevo? :D Kdybyste to nějak vymysleli, budu zvědavá. :D

      Jo, Bruno byl.. protivný. Ale zase, možná o té nevědomosti to bylo. A o tom, že jsme takoví, jaké nás vychovají a v čem vyrůstáme.

      Vymazat
    3. Do Londýna se dají sehnat slušné letenky. Hlavně tedy nízkonákladovky, ale dá se to, řekla bych. :)

      Vymazat
  2. Máte můj obdiv, že jste navštívili tolik s historií spjatých míst. Já byla v Berlíně v lednu, taky poprvé, a měla jsem vesměs podobné dojmy. Pěkné město pro život, ale pro turisty to tam moc není. Ohromně se mi líbila East side gallery a vůbec celý Kreuzberg, některá místa měla hodně silnou atmosféru. No a muzea na Muzejním ostrově, ta jsou prostě úžasná. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je všechno tak nějak historicky spjaté... Zase nás to pak víc baví. :) Zrovna East side gallery jsme bohužel nestihli, tak snad příště. :)

      Vymazat