neděle 10. září 2017

Kniha zvláštních nových věcí

Psát článek o knize, kterou přeložil někdo, kdo se vcelku ostře vyhraňuje proti knižním blogerům - a vy netušíte, zda do té skupiny patříte - je trochu zvláštní. Tak tedy taková tradiční vsuvka: tohle není recenze. Tohle je takový pocitový článek o jedné knize, kterou jsem četla, která mě zaujala a mám tu podivnou potřebu se s tím svěřit na větším rozsahu než v měsíčním shrnutí. 

Michel Faber mi není neznámým autorem. Přečetla jsem od něho Kvítek karmínový a bílý i Jablko, sbírku povídek odehrávajících se právě ve světě Kvítku. Poslední dobou jsem se ale začala poohlížet po něčem dalším. Rozhodla jsem se pro Knihu zvláštních nových věcí. Nečekejte žádný hluboký důvod - prostě jsem na ni narazila v knihovně. A také se jedná o poslední knihu, která od něj v češtině vyšla. V překladu Viktora Janiše, což je jeden z mála překladatelů, co jsem schopna vyjmenovat. 

Věděla jsem, že se pouštím do něčeho, co je naprosto odlišné od Kvítku. Přeci jen, už samotným a prostředím - Kniha rozhodně nevypráví příběh prostitutky z viktoriánské Anglie. Místo toho je hlavním hrdinou misionář, který putuje na vzdálenou planetu, aby tam šířil křesťanské učení. Zní to jako sci-fi a tohle je veskrze to, co jsem o knize věděla. Možná jen s tím dodatkem, že se jedná o neobvyklé sci-fi. A možná jsem byla poučena i z nedávné minulosti, kdy jsem četla Kosmonauta z Čech, který také příliš nesplnil očekávání v této oblasti. A ke všemu byl ke Knize občas přirovnávám. (Já ho takhle přirovnávat nechci. Možná mají pár společných rysů, ale zatímco mě Kosmonaut spíše rozčílil, Kniha mě nadchla.)

Nicméně, skutečně to není klasické sci-fi. I když vám hlavní hrdina, Peter, popisuje, jak vypadají mimozemšťané obývající Oázu, není to o tom. To, jak vypadá Země v té době, by jinému autorovi vystačilo na celý samostatný příběh. Jenže Faber se u toho příliš nepozastavuje. Nakousne to, ale pak to odloží. Nechá to plavat. Jako kdyby ukazoval, že něco takového vlastně není vůbec důležité. 

Přiznám se, chvíli jsem z toho šílela. Přišlo mi, že to bylo něco neskutečného - téměř konec života na Zemi, šílená fikce, šílená představa. Mám ráda sci-fi a tohohle se můj mozek prostě chytil. Nechtěl to pustit, chtěl nějaké vyšetření, přesný závěr. Nic nedostal, protože to přeci nebylo podstatné. Jednalo se o vedlejší produkt, něco, o čem nemusíte moc přemýšlet, když jsou přeci podstatné úplně jiné věci.

Trochu do toho zabíhá víra - přeci jen, hlavní hrdina je misionář. Tam se křesťanství nevyhnete. Osobně nejsem fanoušek jakéhokoliv náboženství a v knihách mi občas vadí. Tady ne. I když je pravda, že ho tam také moc nebylo. Důvod? Není to tím hlavním.

O čem to tedy bylo? O dvou lidech. Ono to zní strašně prostě, já vím. Mnoho knih je o dvou lidech. Některé to mají i v názvu. Zdá se, že to není nic zvláštního, nic výjimečného. 

Ale u Fabera není nic obyčejné. Víte, mám pocit, kdyby to psal někdo jiný, skončilo by to katastrofou. Nezáživně. Tady, ani u Kvítku, je ten příběh sice úžasný, ale když se nad tím zamyslíte, co je na tom extra? V kolika knihách se kolonizují cizí planety a kolik knih vypráví o tom, jak se ženy přes postel dostávají do lepší společnosti? 

Vážně se mi to líbilo a bavilo mě to. Občas rozesmutnilo. Obdivovala jsem překlad, který musel být místy skutečně zákeřný. Pomalu jsem se propadávala do příběhu, nechala se odnášet, až jsem byla naprosto ztracená. 

Samozřejmě, není to dokonalá kniha. V tomto případě za to mohl konec. Něco jako u Kvítku - skvělá kniha, nějaká vaše část protestuje proti konci a jiná je spokojená, protože má pocit, že jiný by to mohl zkazit. Ale jistě to nevíte. Jste nejistí, na hraně. Svým způsobem přeci nemůžete požadovat nějaký úplný konec, když by tam možná žádný ani neseděl. Na druhou stranu, pořád vás to může lehce štvát. Možná je to problém dobrých knih. Protože prostě nechcete, aby skončily. 

Četli jste Knihu? Nebo Kvítek? Jak se vám to líbilo/nelíbilo? Jak moc vnímáte překlad? Máte rádi knihy, kde se objevuje náboženství? Chtěli byste se podívat na jinou planetu?

6 komentářů:

  1. Kdo že tu knížku přeložil? :)

    Já o tomhle autorovi vím, přeci jen se ráda koukám na knížky a sbírám tipy a čtu recenze, ale zatím jsem od něj nic nečetla a vzhledem ke kupě knih na stole se v blízké době nechystám. Klasika. :D

    Ale na jinou planetu bych se docela podívala. Sama sci-fi moc nemusím, ale s Modrým nekoukáme téměř na nic jiného. :D Momentálně nám v pozadí většinou hraje Rick & Morty. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viktor Janiš. (Jsi mě trochu vyděsila, že jsem to tam nenapsala, ale asi jsi to jen přehlédla. O:))

      Klasika, kdo by to neznal. :D

      Do toho je teď magor sestra. Mě to moc neoslovilo. :)

      Vymazat
  2. Mě osobně se Kniha moc nelíbila, protože já jsem byla ta, pro koho tahle kniha určená není, já jsem chtěla víc popisů planety, více Oázanů, vědět více z toho co přesně se odehrává na zemi.
    Šla jsem do té knihy zcela náhodou, prostě se objevila pod vánočním stromečkem, Takže to byla spíš moje chyba, že jsem nevěděla, co od díla čekat.
    Každopádně nabízí hodně podnětů k přemýšlení a příkladnou překladatelskou i grafickou práci s textem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou mám také ráda klasické sci-fi, tady jsem naštěstí věděla, že to čekat nemám. (Na rozdíl od Kosmonauta, kde jsem to nečekala, a pak se mi moc nelíbil.)
      Souhlasím, ta knížka je nádherná. Mám takové ráda. (Kdo by taky neměl.)

      Vymazat
  3. Na knihu jsem nečetla moc dobrou recenzi, ale jak už se stalo téměř mým zvykem, knihy, které mají kolikrát nízké hodnocení, tak se mi mnohokrát líbily. Jsem ráda, že se tobě knížka líbila. Až se k ní dostanu, určitě si ji přečtu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že u téhle je to hlavně o tom, co od ní člověk čeká. Tváří se jako sci-fi, ale není to tak. Bez očekávání se člověk nezklame. :) Snad se bude líbit!

      Vymazat