pátek 1. září 2017

Měsíční čtení #Srpen

Druhý letní měsíc skončil. Nastalo září. Dříve by to pro mě znamenalo už jisté přípravy do školy, shánění sešitů a takové věci. Teď mám ale ještě půlku měsíce, což je trochu zvláštní pocit. Pravděpodobně si budu stále užívat toho, jak moc ještě můžu číst. A koukat na seriály. Tedy podobný program jako v srpnu, jen s tím rozdílem, že už se nikam nevydám. V srpnu jsem totiž strávila dva týdny na soustředěním, o kterém jsem již psala. Tento fakt považujte jako důvod k tomu, proč se v tomto shrnutí objeví i dvě knihy, které jsem technicky přečetla už v červenci - ale až po odjezdu, kdy jsem už měla napsané červencové shrnutí a nerada něco takového zveřejňuji o dva týdny později. Pak jsem také na pět dní odjela s přítelem do Berlína. Další cestování, což je i takový důvod, proč jsem v srpnu četla spíše na čtečce a spíše jen tenčí knihy. Nic rozsáhlého, upřímně. Nicméně, bylo toho hodně, a tak bych neměla zdržovat a raději vám své čtení trochu přiblížit.

Začnu - tradičně - Zeměplochou. Trochu mě děsí, že jsem za tento rok přečetla už 22 knih z této série. Na druhou stranu, je to skvělé. Zábavné, milé, boží na cesty. Tentokrát jsem se vrhla na Otce prasátek (jak já jen zbožňuji knihy se Smrtěm), Hrrr na ně! (zajímavé pojetí i našich vlastních problémů - a vtipné jako všechno) a Poslední kontinent (starý dobrý Mrakoplaš a až podezřele velké množství mágů). 

Co se týče mé cizojazyčné četby - němčině, stejně jako minulý měsíc, kraloval Potter. Tentokrát Harry Potter und die Kammer des Schreckens. Postupně zjišťuji, že to čtení v němčině je vážně fajn - navíc se do toho víc a víc dostávám. I když je pravda, že je to způsobeno i kontextem - v Berlíně mi občas některé věty dělaly problém, ale zvládla jsem se orientovat v dopravě (pokud jsem tedy hlášení vůbec slyšela), a pokud na mě někdo mluvil, pobrala jsem to. (A taky jsem zvládla objednat čínu. Protože obsluha anglicky nemluvila, takže nic jiného ani nezbývalo.) Anglicky jsem tentokrát četla kratší knihu - zvlášť oproti červencové Sophiině volbě. Volba padla na Alice's Adventures in Wonderland, což mě upřímně příliš neoslovilo. Čekala jsem něco jiného. Ano, strašně se mi líbil jazyk, ale příběhově? Ne můj šálek čaje. 

Nicméně Alenka se dá považovat za klasiku a tento měsíc to rozhodně nebyla jediná klasika, po které jsem sáhla. V rámci společného čtení jsem četla Tuláka po hvězdách, o kterém si můžete přečíst speciální článek, na zpáteční cestě z Berlína jsem pak četla Jeden den Ivana Děnisoviče. Depresivní kniha pojednávající o pobytu v táboře na Sibiři - na které se dle mého v dějepise poněkud zapomíná. Bylo to silné, i když ne tak jako Krvavé jahody, jež jsem dříve četla a odehrávají se na podobném místě. 

Aby toho depresivního čtení nebylo málo, při cestě do Berlína jsem četla Chlapce v pruhovaném pyžamu. Postupně jsem zjistila, že to nebylo zrovna moudré, zvlášť když jsme hned první den zamířili do koncentračního táboru Sachsenhausen. Jednalo se o silnou knihu, dětsky naivní, i když se bez mučení přiznám k tomu, že mě hlavní hrdina občas štval. Ale možná právě i to bylo určitou pointou. 

Zbytek knih je takový nesourodý celek, že upřímně nevím, jak to postupně zařadit. Prostě jsem tento měsíc četla všechno možné, od každého něco. Četla jsem knihy, na které jsem se chystala šíleně dlouho, i to, na co jsem náhodou narazila v knihovně. 

Století fyzikálních objevů ještě představím v dalším fyzikálním čtení. Jedná se o knihu zaměřenou na dějiny fyziky, konkrétně na dvacáté století - medailonky významných vědců této doby, přiblížení jejich práce. Ohromné množství informací, které mě ale vážně bavilo. (Po dočtení jsem pak také zjistila, že autor knihy vyučuje na jaderce jeden volitelný předmět už v letním semestru prvního ročníku. Shodou okolností takový, o kterém jsem už dříve uvažovala. A Dějiny fyziky to nejsou, ty máme povinné.)

Kniha zvláštních nových věcí byla mým druhým setkáním s Faberem. Ještě o něm budu psát, podobně jako jsem to udělala se seriálovou adaptací Kvítku. Tohle bylo něco naprosto jiného, ale to neznamená, že by to snad bylo horší. Bylo to vážně dobré a vážně se mi to líbilo. Jenom asi budu mít pokaždé problém s konci Faberových knih. 

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti jsem měla vyhlídnutý už dávno. Dobré recenze, netvářilo se to jako tradiční young adult, žádná hrozba milostných trojúhelníků. Nicméně mě to nezaujalo. Něco tomu chybělo, nebo už jsem možná tak zvyklá na něco jiného, že mi to přišlo neuvěřitelně suché. Místy o ničem, místy nelogické... Ani nemám žádnou chuť pustit se do dalších dílů, takže se nejspíše spokojím jen s tímto. 

Metro 2034 - volné pokračování Metra 2033, které jsem dostala od přítele k Vánocům. Na TCN pak kamarád četl třetí díl a varoval mě, že ten druhý je slabší - což skutečně byl. Klasický druhý díl, kdy mi jedna z hlavních postav neskutečně lezla na nervy, příběh mě bavil jen ze začátku, ale pak to nějak přestalo. Nebylo to sice moc špatné, ale po prvním díle prostě čekáte něco jiného. A ono to nepřijde. Tak teď jen doufám, že třetí díl bude tak dobrý, jak mi bylo přislíbeno.

Naproti tomu od Shady ze světa Doctora Who jsem neměla žádné očekávání. Tušila jsem, že to asi bude dobré, když je do toho zapojen i Douglas Adams, ale nic velkého. Přeci jen, doctorské knihy jsou takové jednohubky, které si občas přečtu a především si na nich trénuji angličtinu. Ale tohle! Skvělý, vtipný, neskutečný příběh se Čtvrtým Doctorem. Prostě něco naprosto jiného, co jinak v češtině vyšlo. Něco, co si musíte přečíst, i když se tomu jinak vyhýbáte. (A já bych měla pohnout se svým sledováním klasického Doctora.)

Shrnu to - srpen byl na čtení neskutečně boží měsíc. I přes pár zklamání samé dobré věci, na goodreads jsem se odhodlala i k pěti hvězdičkám, které si jinak šetřím. Měla jsem to krásně různorodé a to neskutečně zbožňuji. Tak snad to bude takhle pokračovat i v září. ^^

Co vy a srpnové čtení? A škola - kam míříte, jak se těšíte? Čtete si ve škole? A na cestách?

11 komentářů:

  1. Alenka se mi taky nelíbila. Upřímně, ten film ještě docela jde, ale ta knížka.. to bylo snad jedno z nejujetějších "děl", co jsem kdy četla.
    Měla bych si taky dát tu výzvu "knížka v němčině, knížka v angličtně" měsíčně. Stává se mi totiž, že si říkám "vždyť jsem cizojazyčnou knížku přečetla nedávno" a ono je to už pár měsíců. (divná věc - knížky si prostě pamatuju, čemuž se okolí při mém čtecím tempu docela diví. Takže jsem dneska psala zapomenutou recenzi na Tíhu vesmíru, kterou jsem četla někdy na jaře. :D )

    O mém srpnovém čtení už víš a o mém září asi taky představu máš. Čtu jak ve škole, tak na cestách, ale asi ne tolik. Je to různé. Někdy je čas a chuť a energie, někdy bohužel ne. Ale od toho jsou někdy audioknihy nebo písničky. :) )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si knížky pamatuji jak co. Většinou mám problém s postavami, ale pamatuji si děj, pocity... I při maturitě jsem z hlavy tahala jména Tří kamarádů, ale s jednotlivými epizodami v knize jsem problém neměla.

      Audioknihu jsem už dlouho neposlouchala. Ale zase mi to nijak nevadí, je pro mě docela složité se na to soustředit - a k tomu zároveň nesnesu nic nedělat, musím si nějak zaměstnat ruce. Takže na cesty to moc nemám a ne vždy mám náladu na vybarvování omalovánek. :D

      Vymazat
  2. Otce prasátek mám ráda, ostatně jako každého Terry Pratchetta, až na jednu výjimku - Pyramidy, ty se mi prostě nelíbily a nutila jsem se ke čtení. Metro mám v merku, ale ještě neuzrál ten správný čas. :-) To čtení v angličtině a němčině, klobouk dolů, mě to nebaví. A Alenka v říši divů ...ta mě tak nebavila! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pyramidy byly takové... zvláštní. Taky jsem z nich byla zpočátku rozpačitá, ale pak se to zlepšilo. :)
      Mě cizí jazyky baví - tedy, nejsem nějaký super člověk na jazyky, spíše naopak. Ale zrovna čtení je moje oblíbená forma učení. :)
      Moc díky za komentář!

      Vymazat
  3. Alenku jsem taky teď četla a abych to shrnula, tak takovou blbost jsem dlouho nečetla :D Na Metro se stále chystám, ale není čas...
    http://fantasyalatriel.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to nepřišlo vyloženě jako blbost, ale prostě... Pro mě to není. :D Metro je boží, na to čas být musí! O:)

      Vymazat
  4. To je parádní seznam :) Jeden den Ivana Děnišoviče jsem si teď koupila v LK, ale bude chvíli trvat, než se na něj vrhnu :) Já zase HP čtu v angličtině a je to milé čtení :) Tuláka čtu teprve až teď, ale dost mě to chytlo. Asi mám prostě ráda drsné příběhy, které mě dohánějí až k slzám. Překvapující. Jinak se mi srpen až na jednu knihu také vydařil a hodnotila jsem velice dobře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se líbí. :) A že jsi měla také pěkné čtení. :) HP jsem v angličtině četla minulé léto a je to skutečně skvělé. Ne že bych protestovala proti překladu, který je také geniální, ale originál je originál. :)

      Vymazat
  5. Máš naprostou pravdu - neskutečně boží měsíc! Moc držím palce, ať je září stejně famózní. Měj se hezky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že ano. Minimálně v myčteme. Ty taky a děkuji! :)

      Vymazat
  6. Srpen byl tedy hodně bohatý měsíc! :) To se u mě říct nedá, ale to nevadí :D. Chlapce v pruhovaném pyžamu bych si také moc ráda přečetla, tak snad se k němu co nejdříve dostanu :)

    OdpovědětVymazat